DICEROTHAMNUS RHINOCEROTIS (L. f.) Koek.

Syn.: Elytropappus cernuus (Thunb.) Fourc., Elytropappus rhinocerotis (L. f.) Less., Seriphium adpressum DC., Stoebe cernua Thunb., Stoebe cupressina Rchb., Stoebe rhinocerotis L. f.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Dicerothamnus rhinocerotis

Rozšíření: Endemit jižní Afriky, vyskytuje se v Jihoafrické republice v provinciích Western, Northern a Eastern Cape, možná i v Namibii.

Ekologie: Roste na suchých nebo periodicky zvlhčených stanovištích na pískovcovém, břidličnatém nebo žulovém podloží, nejčastěji v nadmořských výškách 200–1900 m, v území s převažujícími zimními srážkami a výraznou suchou periodou v letním období. Velmi často dominanta vegetace, zejména na živinami poněkud bohatších půdách.

Dicerothamnus rhinocerotis

Popis: Prutovitý, erikoidní, aromatický keř vysoký 0,4–1,6 m. Listy jsou střídavé, šupinovité, těsně přitisklé k větvičkám, celokrajné, podvinuté, s tečkovitými žlázkami. Úbory se tvoří na koncích postranních větví, jsou nepočetné, velmi drobné, zpravidla 3květé; zákrov je víceřadý, vnitřní zákrovní lístky jsou blanité; lůžko úboru postrádá plevky; květy jsou velmi drobné, oboupohlavné; koruna je trubkovitá, 5zubá. Nažky jsou elipsoidní, žebrované, chmýr je na bázi srostlý, na vrcholu péřitý.

Poznámka: V búrském jazyce (afrikaans) se tato rostlina jmenuje renosterbos a je základem druhé nejrozšířenější vegetační formace květenné říše Capensis, která se právě po tomto druhu nazývá renosterveld.

Dicerothamnus rhinocerotis
Dicerothamnus rhinocerotis
Dicerothamnus rhinocerotis

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 22. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Tulbagh) a 24. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Darling, Darling Renosterveld Reserve).